257 let poté, co první provazníci na tomto místě uvedli do provozu své dráhy, museli poslední provazníci sbalit své věci a oblast opustit. Z téměř nezastavěného areálu kolem drah se mezitím během několika desetiletí stala hustě zastavěná velkoměstská čtvrť s činžovními domy, živnostmi, továrnami a zábavními podniky, které se těsně přiblížily k areálu provazníků:
Po odchodu Francouzů „s ohněm a plameny“ v roce 1814 se z venkovského takzvaného Hamburger Berg závratným tempem stalo úředně uznané a hustě zastavěné předměstí St. Pauli. Do roku 1820 byla obnova dokončena a v roce 1833 dostala oblast oficiálně podle svého kostela název „St. Pauli“. V roce 1840 zmizely dřevěné jarmareční stánky na Spielbudenplatz (odtud název) ve prospěch pevných budov, v nichž se publikum bavilo za vstupné. Na přelomu let 1860/61 pak padla s uzavíráním bran u Millerntoru zásadní brzda rozvoje: Zatímco dosud se po setmění průchod uzavíral a otevíral se jen za drahé „poplatky za otevření brány“, nyní bylo možné nepřetržitě vcházet i vycházet – a hosté už neutíkali v „panice z uzavření bran“ před zvoněním oznamujícím uzavření u Millerntoru. Z přístavu se stala „brána do světa“ a technické novinky, jako byla paroplavba, nabíraly na úspěchu – ocelová lana navíc vytlačila provaznické výrobky.
Rostoucí Hamburg se o pozemek provazníků jako stavební parcelu zajímal už v 70. letech 19. století. Nebylo však možné jej získat bez dalších podmínek: Provazníci trvali na vyplacení odškodného, kvůli němuž se s městem rozhořel několikaletý právní spor – ten byl nakonec rozhodnut ve prospěch provazníků.
V květnu 1883 skončila kapitola provazníků ve St. Pauli. Nastala nová doba a čtvrť byla hustě osídlena.
V roce 1885 byla dokončena první budova na bývalém pozemku provazníků: škola pro děti ze St. Pauli. (Dnes školské muzeum).