Eierhütte
Na výjimečném místě s dalekým výhledem přes údolí Flottbek dnes mezi loukou a lesem opět stojí malá dřevěná chata. Oválná okna jí v lidovém podání dala název „Eierhütte“.
„Chaty a sedátka z větví stromů, které je zastiňují, a z mechu rostoucího v tomto stínu (...) se zdály být jediným druhem, který se hodí k tomu, čemu Angličané říkají ornamented farm.“ (Caspar Voght, 1824). Chaty z kůry a mechu (angl. roothouses) spojují mnoho motivů antiky, osvícenství a „sentimentalismu“.
V štítu stojí římským kapitálním písmem věnování: AMICIS ET QVIETI (Věnováno klidu a přátelům). Nápis odkazoval na tehdejší kult přátelství, na zamyšlení nad upřímností a blízkostí mezi přáteli. Konkrétně byl určen přátelům Caspara Voghta z celé Evropy, mezi nimiž byli významní filozofové, přírodovědci a politici, mimo jiné i Goethe. Patřil také jeho okruhu přátel z Flottbeku, především Madgaleně Pauli, rozené Poel, jeho velké lásce, pro niž Voght vytvořil některé ze svých nejkrásnějších parkových scén.
„Osvícenství“ se odvracelo od frivolního a nevázaného rokoka a hledalo v původním to nefalšované a pravdivé. Pátralo po původu jazyka, společnosti, citů a přírodních jevů. Klasicističtí architekti přemýšleli, stejně jako ve starověku Vitruvius, o původu stavitelství: od jeskyně k římské klenbě, od stromové chýše k chrámu Řeků. V nových krajinářských parcích pak architekti obojí didakticky napodobovali: na jedné straně „primitive huts“, na druhé zmenšené kopule Pantheonu a sloupové chrámy. Také Voght nechal na břehu Labe postavit zchátralý chrám, který se dnes již nedochoval.
Také malá „Eierhütte“ v Jenischparku představovala myšlenkový svět kolem roku 1800. Po demolici po druhé světové válce byla v roce 1995 znovu postavena s pomocí darů. Místo požárně nebezpečného rákosu dnes chatu kryje travnatá střecha. V září 2021 jsme po úspěšné rekonstrukci oslavili znovuotevření „Eierhütte“.
Sobota
Dnes