Slovo „sittenlos“ lze přeložit jako „lehkomyslný“ – a vzhledem k tomu, že v této části St. Pauli stály nevěstince už před 200 lety, je také jasné, proč v 19. století dostala tuto přezdívku.
Kolem roku 1800 se v oblasti dnešní Herbertstraße nacházelo už několik „domů rozkoše“. Když od roku 1820 začaly do St. Pauli přivážet námořníky z celého světa první parníky, zažilo toto řemeslo rozkvět.
Zejména v Davidstraße a přilehlých ulicích tehdy vedle sebe stály „taneční lokály s dívkami“. Tehdejší „král zdejší džungle“: velký nevěstinec „U čtyř lvů“. Dívky se procházely sem a tam přímo v Davidstraße – stejně jako námořníci, řemeslníci a také nejeden zámožný pán, který se snažil zůstat pokud možno nenápadný.
Když si muž vybral společnici, zamířili spolu ke stánkům na jarmarku na náměstí Spielbudenplatz (viz zastávka 8), kde se daly koupit levné barevné šátky. Jeden z nich pak vybraná dívka dostala kolem krku a nosila ho, dokud pánovi nedošly peníze. Dokud měla šátek na sobě, nebylo třeba se dohadovat s dalšími zájemci.
Kolem roku 1900 se Hamburk rozhodl prostituci omezit: licence pro nevěstince se vydávaly už jen pro vybrané ulice – mezi nimi i Heinrichstraße, která byla v roce 1922 přejmenována na „Herbertstraße“. Důvodem byla změna tehdejší politiky týkající se prostituce a zrušení nevěstinců. Aby město získalo novou, „čistou“ image, dostaly bývalé ulice s nevěstinci nová jména.
V roce 1933, za nacistické vlády, byly v Herbertstraße instalovány červené zástěny. Měly pomoci prostitutky co nejúplněji kontrolovat.
Zástěny stojí na místě dodnes – a jsou chráněnou památkou. Město Hamburk tak v roce 2024 přispělo k tomu, aby se nezapomnělo na oběti nacismu mezi prostitutkami.
Sobota
Dnes