Jakmile překročíte Davidstraße směrem na východ, začíná na Spielbudenplatz „veselá dlažba“ čtvrti St. Pauli. Na velkých i malých scénách tu najdete divadlo a operetu, kabaret, voskové figuríny, muzikál i kluby s hudbou všeho druhu pro každého.
Od konce 18. století je toto náměstí místem zábavy. Tehdy předváděli pouťoví umělci ve dřevěných jarmarečních budách své atrakce, prodávaly se klobásy a pivo, k vidění byla divoká zvířata a loutková divadla. Tato veselá, „rodinná“ zábava nakonec dala okolí kolem Spielbudenplatz jméno „St. Lustig“.
Dalo se tu koupit nejrůznější zboží – za mnohem levnější předměstské ceny než v hamburských obchodech, protože až do roku 1888 byla Millerntor celní hranicí a na zboží dovážené například ze St. Pauli do města se vztahovaly poplatky. Pokud ho člověk prodal mimo Millerntor, přirážka odpadla.
Kdo byli vaši předchůdci na Spielbudenplatz před dvěma staletími?
„Prostí venkované, námořníci, řemeslníci a služky, kteří v těchto obchodech nacházeli levnější zboží a vlídnější zacházení než v leckterém městském obchodě.“ (J. Heckscher: Panorama Petera Suhra „Z Hamburku do Altony a zpět“. Berlin, 1909. s. 74)
Kolem roku 1840 byly boudy strženy a Spielbudenplatz na prahu města Hamburg získal nádherné, masivně postavené domy, které si pronajímali pouťoví umělci a hostinští. Z pohledu hamburského učence Josepha Heckschera to bylo zhoršení. V roce 1909 napsal: „Zábava obyčejného člověka, kterou dříve nacházel na ulici za pár šilinků, byla zničena a nyní musí svůj čas trávit za těžké peníze v pivních palácích a při hudbě rvoucí uši.“
Sobota
Dnes